Jak válčíme

 Máme tu nejúžasnější pejsku na světě! Nemohli jsme si vybrat lepší plemeno ani konkrétní štěňátko :)

Maya je u nás skoro týden. Doma žádné nehody, hlasitě si řekne, když potřebuje ven! Už moc dobře chápe, kdy ji chválíme a co znamená fuj. Na jméno začíná reagovat, ale přeci jen děti, ostatní lidé a křovíčko je občas stále silnější lákadlo. A co ještě včera byl ten největší strašák, tomu se dnes vysmívá :)

Trochu bude asi problém se samotou, tak musíme po chvilkách odcházet a vracet se, jako že nic. Ještě, že mám teď tři měsíce volno a mám na holčičku času dost.

Je to prostě zlatíčko :)

Jo a dokonce jsme už poslali přihlášku na letošní strakáčí sraz :))) Mooooc se těšíme!

Maya: ,,U těch cizích lidí jsem už skoro týden. Tak moc cizí už mi nepřijdou a přišla jsem na to, že když nemám za zadkem pořád mámu a sourozence, tak je to větší sranda... Hlavně proto, že jak písknu, lidi si všímají jen mě :) Když jsem kvíkala v klubku svých sester a bráchů, málokdy se mi dostalo takové pozornosti! Slyšela jsem ale od paničky (tak si ta slečna, co u ní teď bydlím, říká) něco o tom, že mě tak nemůžou rozmazlovat, takže budu muset přijít na jinou metodu lákání pozornosti...

Přijde mi krajně nevhodné, že páníčci chodí na záchod někam doma za dveře! To nevědí, že se to dělá venku na travičce? Já to vím moc dobře a snažím se je to naučit. Takže, když musím, volám je, aby se šli podívat, jak se to venku dělá :)

Pořád na mě křičí dvě slova- fuj a Máááááájooooo....  Tak jedno z toho bude asi moje jméno. Pro jistotu se zatím otáčím po obou...

P.S. Panička říkala něco o nějakém srazu strakáčů. Na to se těším a doufám, že tam potkám nějaké příbuzné. Amálka prý jede určitě :) "