Domácí novinky

 Mayenka je u nás už stoprocentně zabydlená. Má pár psích kamárádů. U nás je rozmanitost pejsků dost malá, jsou tu většinou jen yorkšírci a labradoři. Nejradši má sousedovic černého labrouška. Když se potkají, tak si lehne na záda, celá se počůrá radostí (hned se v tom vyválí) a metelí se mu pod nohama. Když se potkají přes plot, chudák malá nechápe, proč k němu přes tu drátěnku nemůže :)

Jezdí s námi autem, aby si zvykla. Hezky sedí sama na zadních sedačkách, připoutaná psím autopásem. Dnes jsme dělali pokroky- vyzkoušeli si i jízdu autobusem a prošli jsme se ve vestibulu metra. Jelikož mám stále plné kapsy piškotků, visela na mě očima a to že kolem frčí hlasité metro, skoro ani nevnímala. 

A co nějaké to cvičení? Venku trénujeme ke mně a chůzi na vodítku. Asi jsme si to trochu pokazili-  Maya zjistila, že když nemám piškot, nemá smysl přijít, tak jí teď občas trvá si rozmyslet jestli se to vyplatí. Na vodítku chodí moc hezky, dopředu netáhne, spíš se ještě občas zapomene vzadu a musíme jí trochu povzbudit. Sedni spolehnivě umíme už kdekoliv, teď pilujeme zůstaň a pro zábavu dej pac. Lehni se nám moc nelíbí, když už si prcek lehne za mňamkou, hned zase vstává :( Ale moc to zatím neřešíme, necháme to být a budeme učit později.

Maya: ,,Máma? Kdo to je? Nějak se mi její obraz začíná mlžit... Teď mám oči jen pro paničku a páníčka. Hlavně pro jejich kapsy s piškotkama :) Jezdím autem, jako správná dáma mám samozřejmě řidiče. A už vím, co to je autobus a metro. Nevím, co ta panička tak nadělá, jak jsem prý šikovná. Tak kolem prosvištěl nějaký vláček, no a co? To spíš bych se ohlídla, kdyby kolem běžel zajíc nebo salámek s nožičkama! Taky jsem v autobusu potkala tři pejsky, prý jedou ze cvičáku. Tuším, co to slovo znamená, ale nechápu, proč bysme měli někam jezdit. Pro piškot si vyskočím, na kočku štěkat umím a kousání mi zakazují... Tak, co bych tam dělala? "